Elektronika, detekce kovů a nálezy, hudba, atd.

Čištění a konzervace dřeva

10. listopadu 2008 v 11:31 | Jakub Štajer |  Detekce kovů

Čištění a konzervace dřeva

Při pátrání po stopách minulosti (mrcasení, půdolezení a rozhrabávání smetišť) se nesetkáváme pouze s předměty kovovými. Občas se část nálezu skládá i ze dřeva, které je následně zničeno neodborným zacházením. Pokusím se v co největší stručnosti shrnout metody k ošetření a uchování dřeva. Na závěr přidávám trochu o čištění skla.

I) Dřevo

Dřevo použité na zbraních či uměleckých předmětech při vykopání ze země zpravidla chybí. Pak je nejjednodušší zjistit, ze kterého dřeva byla např. rukojeť a nechat si ze stejného vyrobit repliku. Občas se ale stane, že je nález v takovém stavu, že se vyplatí pokusit se dřevo zachránit a zakonzervovat.
Nejdůležitější je předmět dopravit domů vlhký. Pomůže zabalení do vlhkých novin, hadru, igelitu apod. Doma se pak rozhodneme, jak postupovat dál. Jestli je dřevo v tak dobrém stavu a tak málo vlhké, že vydrží sušení v místnosti, nebo jestli bude potřeba jej zachránit před popraskáním.
Začínáme tím, že odstraníme nasucho kartáčem hrubé mechanické nečistoty - hlínu, písek apod. Pak odstraníme vlhkou houbičkou jemné nečistoty a v případě, že je předmět málo vlhký, necháme ho doschnout. Příliš rychlé sušení (na topení) vede k popraskání dřeva. Nejlépe schne dřevo při teplotě cca 15-20 stupňů v suché místnosti. Doba sušení je závislá na velikosti a může být (u pažby) až několik týdnů. Je - li dřevo příliš vlhké, při sušení popraská a rozpadne se. Proto musíme vodu ve dřevě nahradit jinými kapalinami aby nedocházelo při sušení ke smršťování. To se provádí 3-4 násobným postupným máčením předmětu ve směsi voda-ethanol-diethylether nebo lépe voda-aceton-diethylether a pak voda-dioxan-diethylether. V případě nouze lze použít 80% ethanol nebo aceton. Není to však ideální. Po odstranění poslední směsi zůstává dřevo v nálezovém tvaru, je pórovité a připravené k impregnaci.
Výrobky a součásti ze dřeva byly ve většině případů opatřeny ochrannou vrstvou laku, jehož zbytky jsou na dřevu i když už nejsou příliš patrné. Tyto vrstvy je potřeba před dalším postupem odstranit. To se provádí nejprve šetrnými rozpouštědly - lakovým benzínem, ethanolem nebo roztokem amoniaku. Jestliže jsou zbytky nátěru odolnější, použijeme chlorovaná rozpouštědla. Můžeme také použít jemný smirkový papír. Tím se však někdy naruší tvar například zdobení a tak je lepší ho použít na rovné hladké plochy. Povrch bez ochranného laku se dobře dočišťuje silikonovým kaučukem (takové ty elastické fujtajxly, které se prodávají jako hračky a drží chvíli i na stropě) - dobře na sebe lepí nečistoty i z prohlubní.
Dalším krokem je ochrana dřeva před červotoči a plísněmi. Dobře se osvědčil 3% roztok thymolu v ethanolu. Je to sice cítit po nemocnici ale už se do dřeva nic nezakousne. Tento roztok se používá zejména, je-li předmět evidentně silně napaden plísní nebo červotočem. Předmět se natře štěrcem (i opakovaně) a nechá znovu schnout.
Nejčastěji se však používají tradiční přírodní pryskyřice - kalafuna, damara, šelak, mastix a sandarak. Ty předmět nejen desinfikují ale zároveň zpevní. Pryskyřice se nejčastěji rozpouští v toluenu, methanolu, xylenu nebo terc. butanolu. Před ošetření těmito pryskyřicemi je však předmět potřeba slepit (je-li puklý či zlomený) protože pak už se lepí špatně. Lepíme nejlépe lepidlem Herkules, které je po zaschnutí bezbarvé. Natíráme nejprve zředěnými roztoky s nízkou viskozitou, aby pryskyřice pronikly co nejhlouběji do předmětu. Na vrchní nátěr použijeme roztok hustší. Opakovaným natíráním pryskyřic vytvoříme na povrchu dřeva hladkou lesklou vrstvu. Předmět je zpevněný a zároveň zamezíme šíření plísní a napadení hmyzem.
Pro zpevnění dřeva se používají nejen přírodní pryskyřice ale také metakryláty (Dentakryl - kapalná složka), kterými se předmět napustí a nechá vytvrdit teplem v pootevřené (nebezpečí výbuchu par) el. troubě. Tento postup doporučuji napřed vyzkoušet na podobném materiálu. Lépe se pak odhadne množství, teplota na vytvrzení a vzhled.

II) Sklo

Novější nálezy umyjeme běžnými saponáty. Zažranou špínu odstraníme 10% ním roztokem louhu. Roztok necháme působit dokud špína nepovolí a pak sklo vymyjeme octem. Často se používá také 1-2% ní roztok kyseliny dusičné. Jestliže je sklo silně znečištěné používáme 50% roztok kyseliny chromsírové - špatně se však shání, protože podléhá stejné evidenci jako např. kyanidy. Nejčastějším jevem u velmi starého skla bývá povrchová koroze - sklo je šupinaté, matné, nabíhá do duhova apod. .To se zpravidla podaří odstranit ponořením předmětu do 1% ního roztoku hydroxidu sodného na 10-30 dní při stálé kontrole. Povrch skla je pak lesklý. Sklo nakonec omyjeme v 1% kyselině sírové a vodě. Skla lepíme nejčastěji vteřinovým lepidlem. Lepené plochy potřeme tenkou vrstvičkou z obou stran, necháme zavadnout a přitiskneme.

Opět platí, že je dobré si postupy vyzkoušet na podobném kusu skla, než začneme zachraňovat něco cenného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama